Původní jméno Tongbei v plném znění je Baiyuan Tongbei. Bai - znamená bílý, Yuan - gibon
Tong - spojený, otevřený, čistý, nepřehrazený. Bei je výraz pro záda nebo paže.
Bílý gibon je v čínské mytologii mýtické zvíře. Čínský gibon je také znám jako Changbei
- Dlouhoruká opice. Výraz Tongbei se většinou překládá jako "propojené ruce" nebo
"síla skrz záda". V bojových uměních, se pak tento pojem vztahuje na daleko natažené a
uvolněné paže. To má za cíl, umožnit volně proudit energii a vnitřní síle do paží
skrz zádové svalstvo. Toto je nejdůležitější aspekt stylu. Tongbei tento aspekt prohlubuje
a primárně využívá v boji.
Pojem Tongbei používá mnoho dalších bojových stylů jako název pro metody protahující ruce,
uvolňující ramena a zvyšující švihovost a dosažení pohybů.
V mnoha sestavách různých jiných stylů je toto vidět v názvech jednotlivých pohybů, jako
například Shan Tong bei - Protažení vějíře skrz záda v Taiji.
Existuje také několik stylů, které mají v názvu Tongbei, ale nemají s původní línii
Bílého gibona nic společného (například Hongdong Tongbei). Také jsou nové kombinované
styly jako například Pigua-Tongbei. Avšak v těchto stylech je výraz Tongbei myšlen spíš
ve smyslu "Připravené ruce" a málokdy mají tyto systémy takový důraz na švihovost a
práci zádových svalů jako původní styl Bílého gibona a na něj navazující školy.
Některé čínské styly jsou založeny na přímé imitaci zvířecích pohybů a jejich "vnitřního
stavu". Například Orlí, tygří nebo opičí styl. V Tongbei tento druh imitace není.
Tongbei se ničím nepodobá podobným "imitačním" školám. Základní filozofická báze Tongbei
tkví v taoistickém učení. Mnoho metod Tongbei je stejných nebo podobných jako u vnitřních
škol. Proto také někteří mistři i historici označují Tongbei za vnitřní školu.
Tongbei se dělí na složku bojových dovedností a na čchikung (vnitřní kultivace).
Bojová složka je o rozvoji a studiu "opičích" atributů. Tyto atributy jsou vyjádřeny
množstvím jednoduchých, praktických a efektivních technik. Tyto techniky vznikaly v myslích
Tongbei mistrů díky zkušenostem z reálných bitev a soubojů.
Čchikungová složka obsahuje několik zdravotních a vitalitu rozvíjejících metod
například - Shui Gong Fa (spící čchikung).

Základní principy a tréninkový koncept
Základní principy Tongbei obsahují "4 druhy Jinu". Jsou to Xin Yuan, Xin Yi, Xin Ji a Xin Jin.
Dohromady tyto pojmy znamenají použití myšlenek, srdce, pohybů a síly, tak jako gibon.
Srdce a mysl opice nejsou nikdy zastavené. V boji to znamená přizpůsobovat se a měnit
dokonale v souladu se situací. Když chce něco opice udělat, nikdy to na ní nepoznáte
dopředu. V boji to znamená nenechat soupeře poznat, co a kdy udělám. Pohyby opice jsou
rychlé a prudké. V boji to tongbeista dělá stejně. Gibon je vychytralé zvíře s rychlou
a živou myslí, ze které plynou všechny akce. Jde o to, aby kamkoliv se mysl zaměří,
následovala přirozeně fyzická síla. Je však také důležité pochopit, že nejde ani tak o
přímo "ztvárňovat" tyto principy fyzickými pohyby, jako spíš o vnitřní pocit.
Základní metody tréninku jsou hlavně o nácviku vytáčení pasu, uvolňování ramen a protahování
paží. Paže jsou jako bič a pas je jako rukojeť biče.
Síla vychází z nohou a je kontrolována pasem. Pohybuj pasem, abys nasměroval ramena a ramena
pak vedou tvé paže, které řídí dlaně. Nakonec se čchi a síla přirozeně plynule projeví
v konečcích prstů. Díky tomu vznikne pocit, že jsou paže delší a těžší. Můžou tak dosáhnout
dále a využít větší sílu.
Základní pohyby a techniky Tongbei lze rozdělit na kruhy, línie a body.
Hodně pohybů je po kruhu, protože pak je nejjednodušší nechat čchi proudit.
Síla je pak přenášena plynule, uvolněně a lze ji kdykoliv snadno přesměrovat.
Kruhové pohyby jsou v Tongbei zastoupeny například technikami "Ruce jako kola", "Otáčivé dlaně"
nebo " kruhové paže". Přímé pohyby jsou také časté. Zahrnují údery pěstmi i dlaněmi.
Tyto údery jsou rychlé, tvrdé a překvapivé. Ruka vyjíždí a vrací se po přímce jako píst.
Techniky "bodu" mají dva aspekty. Jednak jde o konkrétní cíl a jednak o "načasování".
Dohromady musí být kombinovány do "uděření cíle ve správný čas". V Tongbei to znamená
vydat sílu ve vhodný okamžik. Toto se trénuje speciálním výdechem, který vydává specifický
zvuk. Není to ale to samé jako Kiai v Karate. Tento specifický zvuk je prováděn společně
s přidupnutím nebo s plesknutím rukou o tělo. Vydání toho zvuku slouží jako spojovací
prvek vnějšího a vnitřního. Také je dělán v přesný časový okamžik - moment, kdy dochází
k zásahu. Tento specifický trénink není pouze přípravou těla na zásah, ale také pomáhá
rozvíjet správný vnitřní pocit nutný k vydání síly tak, aby dosáhla až na cíl.
Základní bojové dovednosti Tongbei jsou charakterizovány 10 kvalitami.
Tyto kvality vyjadřují ducha Tongbei.

Leng - mrazivý, překvapivý, přicházející z ničeho nic - překvapivý útok je hůř krytelný
Tan - pružný. Chovající se jako pružina - síla vylétne a hned se vrací.
Cui - rázný - techniky jsou čisté a rázné, přicházejí bez prodlení, nedají soupeři čas na reakci
Kuai - rychlý - charakteristické pro všechny techniky.
Ying - tvrdý - tvrdost se nacvičuje metodymy "železné ruce" a "železná košile".
Suo - sevřený - ruce se zbytečně neotvírají, krytí je sevřené a "ekonomické"
Xiao - malý - malé pohyby jsou lepší než velké.
Mian - měkký - schopnost jemně krýt a následovat (nekryje se tvrdou silou).
Ruan - relaxovaný - takže měkký a plynulý. Při útocích tvrdost, mimo ně relaxovanost.
Qiao - zručný, nápaditý a vychytralý - charakteristika všech technik.

Základní aplikace Tongbei jsou rychlé, agresivní, přesné, proměnlivé dle potřeby a chytré.
Aby bylo všech těchto věcí dosaženo, musí být rychlá mysl, oči i techniky.
K tomu se vztahuje několik tradičních přísloví.
- I když jsi schopný protáhnout nit jehlou ve chvíli kdy blesk osvítí noc, je to stále málo.
- Máš li měkké srdce, nemůžeš cvičit Tongbei.
- Nezasáhneš-li cíl, ztratil jsi čas.
Tongbeista věnuje velkou pozornost umění měnit a kombinovat techniky během boje podle situace.
Tato schopnost je v Tongbei jednou z nejdůležitějších. Tak se "jedna technika stává třemi,
tři se stávají devíti". Cílem je dosáhnout cíle bez zbytečných prodlev a být schopen
okamžitě techniku změnit.
Studenti Tongbei (zvláště Shi větve), jsou vedeni k najití rovnováhy mezi tvrdostí a měkkostí.
Během boje je bojovník uvolněný a měkký. Sílu aktivizuje až ve chvíli, kdy se dotkne soupeře.
První co se student učí, je jak uvolnit a "natáhnout" fyzické tělo. Pak se učí jak
transportovat čchi plynule a harmonicky skrz končetiny. Následuje trénink okamžité
překvapují aktivizace síly, umožnění dokonalou koordinací a integrací složek těla (a mysli).
Čím víc je tělo uvolněné, tím víc energie je schopné generovat a vydat víc síly.
Proto je také zpočátku kladen důraz na plynulé rozmáchlé pohyby. Jde o první fázi nácviku,
která má bojovníka uvolnit, protáhnout a umožnit kumulovat energii. V pozdějších fázích a
reálném boji, pak už je ovšem důraz kladen na sevřenost a ekonomičnost, která spíš sama
přichází po delší době kultivace schopností.

Bojové charakteristiky
První je rychlost a plynulost tak, že "provedení tří technik vypadá jako jedna".
Druhou je útok a obrana v jednu chvíli "kryj a udeř najednou".
Třetí je vyvarovat se všech zbytečných a nesmyslných pohybů. Když už nohy a ruce vyrazí nikdy
bezůčelně.
Čtvrtou je syntéza tvrdosti v měkkosti, měkkosti v tvrdosti, podstatného v nepodstatném,
nepodstatného v podstatném.
Pátou je žádná fixovaný způsob změny a přeměna jedné schopnosti v jinou. Překvapivě vyraž
vpřed, překvapivě se stáhni, překvapivě uhni vlevo nebo vpravo, překvapivě vyskoč nebo se sniž.
Není zde žádný předpis jak by měl příští pohyb vypadat. Šestá je charakterizována pravidlem "vydej sílu teprve ve chvíli, když se dotkneš soupeřova
oděvu".
Úder je nejdůležitější obranou metodou. Dále jsou zde útoky dlaní mnoha různými způsoby a kopy.
Kopů je méně, jsou rychlé, krátké a většinou nízké. Skoro nikdy se nepoužívají izolovaně.
Jejich extrémní účinnosti se dosahuje v kombinaci a v koordinaci s technikami rukou.
Tyto kopy se jmenují "skrytá kopnutí".
Metody Tongbei jsou rozděleny do 4 kategorií. Schopnost "rychlých rukou", schopnost "tvrdých
a těžkých rukou", schopnost "odsunout a odrazit" a schopnost "páčit a házet".
Tyto 4 kategorie jdou ruku v ruce se 4 požadavky. Být relaxovaný a protažený, překvapivý a
rychlý, mrštný a proměnlivý, agresivní a tvrdý.
Rychlé ruce jsou měkčí překvapivě vymrštěné série úderů. Tělo je uvolněné a údery vylétají
jako pružiny. Při tréninku "rychlých rukou" se nepoužívá moc síly, jen tak co se ruka rychle
dotkne. Má li později bojovník vypěstované i "tvrdé ruce", pak i tento dotyk způsobí
bolestivý zásah, který vyvede soupeře z koncentrace a rovnováhy.
"Rychlé ruce" čerpají také ze základního tréninku protahování a dlouhého švihu.
Tyto techniky však sami nestačí, málokdy je možné s nimi soupeře vážně zranit nebo
dokončit zápas. Většina bojovníků je používá na začátku boje, aby podkopaly soupeřovu
sebedůvěru a vyrovnanost.
K těžkému zranění nebo vyřazení soupeře slouží schopnost "tvrdé a těžké ruky".
Toto umění vyžaduje správnou vzdálenost a správné načasování výdeje síly. Nejprve se
zaměří na cíl, pak si mysl představí totální destrukci cíle. Tato schopnost slouží
ve většině případů k zakončení boje. Problém u těchto technik je, že jakmile jsou jednou
započaty, nedají se rychle změnit. Tím je jejich využítí omezeno na malý počet situací.
Odsunutí a odhození učí, jak soupeře "vykořenit" a dostat z rovnováhy. V průběhu boje,
lze jen málokdy soupeře přímo zasáhnout. Použije-li bojovník odstrčení nebo vyhození z pozice,
bude jeho přirozená reakce vrátit se zpět, srovnat se. V tu chvíli se zpomalí nebo zastaví.
To je pak příležitost. Umění tuto příležitost využít je klíčovým bodem tréninku v
pokročilých fázích Tongbei. V některých případechm, se tato schopnost kombinuje s uměním
"Tvrdých a těžkých rukou". Například speciální kryt "Kočka skáče na myš", což je extrémně
tvrdý kryt, který otočí celým soupeřovým tělem. Po něm následuje přískok a úder dlaněmi,
ramenem nebo předloktím.
Na umění pák, kontroly a házení není v Tongbei kladen velký důraz. Centrální strategií,
je totiž rychlý a tvrdý úder. Páky a hody vyžadují rozmáchlé, více otevřené pohyby a čas.
Přesto však díky velké popularitě tradičního zápasu (Shuai Chiao) se tyto techniky dostaly
do mnoha jiných bojových stylů. Stějně tak i v Tongbei - zvláště muslimská větev Shi školy.
Nejpoužívanější technikou je přískok a rychlé stržení předloktím. V Tongbei jsou tyto
techniky vždy jednoduché, agresivní a rychlé.
Všechny tyto techniky jsou použitelné a vyzkoušené v reálném boji.
Shrneme-li obecnou taktiku Tongbei, pak je to nejprve "otevření soupeře" rychlými švihovými
údery, což vytvoří šance na provedení těžké tvrdé zakončovací techniky. Nebo vyvedení soupeře z rovnováhy a při jeho "vracení se" zasáhnutí tvrdým a agresivním úderem.

Tongbei zprvu pro nezasvěceného člověka ze západu nijak přitažlivě nevypadá, navíc vyžaduje
zcela zásadně, aby bylo cvičeno jako kompletní systém. Každá fáze a aspekt musí být denně
a přinejmenším několik let trénován. Tato komplexnost a každodenost však postupně přivádí
bojovníka do stále většího obdivu a úžasu k tomuto specifickému a na západě dodnes skoro
neznámému stylu.